Andělská Tvář

Jestliže na začátku řeknu, že Troškův dlouho očekávaný film Andělská tvář kdysi u diváků propadl a jeho producent Jiří Pomeje se proto dodnes utápí v problémech a dluzích, čtenáři se asi podiví, proč se tu pouštím do filmových recenzí. Jenomže já chci hovořit o literární předloze tohoto filmu. Jmenuje se stejně, napsala ji litoměřická rodačka Hana Marie Körnerová a u čtenářů musela být úspěšná, protože první vydání pochází z roku 1997 a druhé z roku 2002 - a obě jsou beznadějně vyprodaná. Tu druhou verzi jsem nedávno měla v ruce, potěšilo mně, že na přebalu je stylizovaná scéna z filmu a předmluvu napsal režisér Troška a že na konci je z filmu několik fotografií, takže komu se zfilmovaný příběh líbil, může si jej připomenout. Chápu, že film asi každému zrovna k srdci nepřirostl, ona už samotná volba některých postav byla překvapivá, (například komika Krampola bylo dost těžké vzít v roli oddaného rodinného služebníka) a navíc diváci se dnes většinou pídí po více akčních filmech. Čtenáři však, jak je vidět z výsledku, román popadli. A není divu - dojímavý příběh Charlotty Collierové, která se provdá za krásného hraběte Raoula de Mornay aniž tuší, že je to šílenec a sadista, to je samo o sobě dost nosné téma. A co když se do toho vmíchá ještě druhý bratr, samotářský Filip! Co se Raoula týká, i zmámená Charlotta nakonec musí uznat, že není všechno zlato, co se třpytí a že na první pohled děsivý, zanedbaný a neurvalý bratr Filip může být opravdovou hřivnou, jen si to uvědomit! A název románu? Mnohokrát je v něm zdůrazněno, že "andělskou tvář" obdivoval Raoul na své choti, zároveň však on za tou svojí skrýval to nejhorší. Romantikům příběh k přečtení rozhodně doporučuji!