Lilian Jackson Braun

...Že jsem minule nebyla jaksi příčetná a reference o knihách Lilian Jackson Braunové odeslala nedokončené, to asi každý pochopil. Tedy - zde je dokončení: Novinář Jim Qwirellan sice závratně zbohatne, ale protože je od přirozenosti skromný, na jeho životní úrovni se to příliš nepromítá. Promítá se to ovšem v rozežranosti jeho dvou siamských koček, konkrétně kocourka s velmi vznešeným jménem čínského umělce, kterému se ale familiérně většinou říká Koko a jeho droboučké přítelkyně, kočičky Yum Yum. Ty mlsají lososa a mušle a stejky a kníratý Qwill je i jinak převelice rozmazluje, protože je léta rozvedený a většinou nemá ani žádnou stálou přítelkyni, takže ta dvojice je pro něj vším. Yum Yum je pouze malá mazlivá kočička, zato Koko, nadmíru inteligentní a svérázný mládenec, uvádí svého lidského přítele mnohými činy na podnětné myšlenky. Což se nesmírně hodí, protoře veliký Qwill, ať se vrtne, kam se vrtne, zakopává o mrtvoly. Podobně jako ve filmu "Čtyři vraždy stačí, drajoušku," kde hrdina říká"to je prosím tak, otevřu dveře a vypadne mrtvola," Qwill naráží na zločiny ať ve městě, ať v letním srubu či kdekoli jinde. Knihy Lilian Jackson Braunové jsou pochopitelně samostatnými detektivními příběhy, ale přece jen mají určitou posloupnost. V prvním například osamělý novinář teprve přijde siamskému kocourkovi, v dalším rozhojní jeho domácnost kočička Yum Yum. A jisté peripetie jeho osobního života se také rozvíjejí, po setkání se svojí první láskou a po několika přelétavých dobrodružstvích nakonec víceméně pohodlně přežívá ze dne na den ve volném svazku s věkově si blízkou a sečtělou místní knihovnicí Polly, která má ovšem ty špatné vlastnosti, že je na jiné ženy hodně žárlivá a až to nahlas nevytrubuje, chvílemi se zdá, že by se možná docela ráda vdala. Na podkladě tohoto víceméně obyčejného dění by se zdálo, že odhalování zločinů musí být nutně na prvním místě, tak tomu ale není. Pan Q. i s policií spolupracuje jen tak ledabyle a jaksi na okraj, nijak se nevnucuje, jen když nakonec dojde k odhalení vraha, nijak se nediví, protože i on tomu napomohl, protože má dobrou intuici a ku pomoci kočičího detektiva. Nečekejte ale, že se přeinteligentní Koko plíží domem s lulkou v zubech a pod lupou vyhledává usvědčující stopy, on nečiní vůbec nic proti kočičí přirozenosti. Autorka, která dokonale zná kočičí zvyky, stvořila brilantní dvojici, kdy inteligentní a podnikavý kocour svému vnímavému lidskému příteli jaksi napovídá, ač každý detail jeho chování v sobě může mít právě a jen nahodilost rozmarné kočičí povahy. Detektivních příběhů napsala autorka celkém 24, několik posledních u nás ještě nevyšlo, ale většina ano. Poznáte je snadno - vázaná kniha v omyvatelných deskách kapesního formátu, na titulní stránce vždy nějaká koláž prokombinovaná s částí kočičího siamského obličeje s typicky modrýma očima a název vždy začíná slovy "Kočka, která..." Fantazii autorce neupřete, vždyť některý titul dále pokračuje například "...uměla číst pozpátku"(mimochodem, to je ten úplně první příběh), "...brala růžové pilulky" nebo"...se znala s kardinálem". Všechno ale vždycky není tím, čím se být zdá. Nebo myslíte, že Qwilleranovy siamské kočky opravdu měly tu čest se znát s vysokým církevním hodnostářem? Naonec bych jen ráda podotkla, že se jedná o knihy, které většině lidí pravděpodobně bohatě stačí přečíst jednou za život, vypůjčit si je pro tu příležitost od přátel nebo prostě v některé knihovně. Cena od 179 do 195 Kč. - za které je můžete mít kus od kusu sice odpovídá kvalitě vazby, ale přece jen... hodnoru chandlerovek či promyšlených příběhů Dicka Francise v nich nečekejte.