Lilian Jackson Braun

...Že jsem minule nebyla jaksi příčetná a reference o knihách Lilian Jackson Braunové odeslala nedokončené, to asi každý pochopil. Tedy - zde je dokončení: Novinář Jim Qwirellan sice závratně zbohatne, ale protože je od přirozenosti skromný, na jeho životní úrovni se to příliš nepromítá. Promítá se to ovšem v rozežranosti jeho dvou siamských koček, konkrétně kocourka s velmi vznešeným jménem čínského umělce, kterému se ale familiérně většinou říká Koko a jeho droboučké přítelkyně, kočičky Yum Yum. Ty mlsají lososa a mušle a stejky a kníratý Qwill je i jinak převelice rozmazluje, protože je léta rozvedený a většinou nemá ani žádnou stálou přítelkyni, takže ta dvojice je pro něj vším. Yum Yum je pouze malá mazlivá kočička, zato Koko, nadmíru inteligentní a svérázný mládenec, uvádí svého lidského přítele mnohými činy na podnětné myšlenky. Což se nesmírně hodí, protoře veliký Qwill, ať se vrtne, kam se vrtne, zakopává o mrtvoly. Podobně jako ve filmu "Čtyři vraždy stačí, drajoušku," kde hrdina říká"to je prosím tak, otevřu dveře a vypadne mrtvola," Qwill naráží na zločiny ať ve městě, ať v letním srubu či kdekoli jinde. Knihy Lilian Jackson Braunové jsou pochopitelně samostatnými detektivními příběhy, ale přece jen mají určitou posloupnost. V prvním například osamělý novinář teprve přijde siamskému kocourkovi, v dalším rozhojní jeho domácnost kočička Yum Yum. A jisté peripetie jeho osobního života se také rozvíjejí, po setkání se svojí první láskou a po několika přelétavých dobrodružstvích nakonec víceméně pohodlně přežívá ze dne na den ve volném svazku s věkově si blízkou a sečtělou místní knihovnicí Polly, která má ovšem ty špatné vlastnosti, že je na jiné ženy hodně žárlivá a až to nahlas nevytrubuje, chvílemi se zdá, že by se možná docela ráda vdala. Na podkladě tohoto víceméně obyčejného dění by se zdálo, že odhalování zločinů musí být nutně na prvním místě, tak tomu ale není. Pan Q. i s policií spolupracuje jen tak ledabyle a jaksi na okraj, nijak se nevnucuje, jen když nakonec dojde k odhalení vraha, nijak se nediví, protože i on tomu napomohl, protože má dobrou intuici a ku pomoci kočičího detektiva. Nečekejte ale, že se přeinteligentní Koko plíží domem s lulkou v zubech a pod lupou vyhledává usvědčující stopy, on nečiní vůbec nic proti kočičí přirozenosti. Autorka, která dokonale zná kočičí zvyky, stvořila brilantní dvojici, kdy inteligentní a podnikavý kocour svému vnímavému lidskému příteli jaksi napovídá, ač každý detail jeho chování v sobě může mít právě a jen nahodilost rozmarné kočičí povahy. Detektivních příběhů napsala autorka celkém 24, několik posledních u nás ještě nevyšlo, ale většina ano. Poznáte je snadno - vázaná kniha v omyvatelných deskách kapesního formátu, na titulní stránce vždy nějaká koláž prokombinovaná s částí kočičího siamského obličeje s typicky modrýma očima a název vždy začíná slovy "Kočka, která..." Fantazii autorce neupřete, vždyť některý titul dále pokračuje například "...uměla číst pozpátku"(mimochodem, to je ten úplně první příběh), "...brala růžové pilulky" nebo"...se znala s kardinálem". Všechno ale vždycky není tím, čím se být zdá. Nebo myslíte, že Qwilleranovy siamské kočky opravdu měly tu čest se znát s vysokým církevním hodnostářem? Naonec bych jen ráda podotkla, že se jedná o knihy, které většině lidí pravděpodobně bohatě stačí přečíst jednou za život, vypůjčit si je pro tu příležitost od přátel nebo prostě v některé knihovně. Cena od 179 do 195 Kč. - za které je můžete mít kus od kusu sice odpovídá kvalitě vazby, ale přece jen... hodnoru chandlerovek či promyšlených příběhů Dicka Francise v nich nečekejte.

Lilian Jackson Braun

Kdo má rád kočky a čtení o nich, tomu doporučuji sáhnout po knihách, které píše Lilian Jackson Braunová. Takový čtenář si přijde na své, i když jde o příběhy detektivní. Pokud by se na mně teď někdo zaškaredil a namítl, že nemá rád detektivky, ježto je to čtení pokleslé, nebudu se s ním o jeho názor hádat, i když znám spoustu detektivek, které si toto označení nezaslouží, ale v tomto jediném případě uvedu vše na pravou míru: ono totiž v těchto knihách nejde příliš o detektivní zápletku samotnou, o motiv a o to, kdo je vrah. Hrdinou více než dvaceti knih je na prvním místě novinář a příležitostný spisovatel Jim Qwilleran, "psáno s Qw", jak je snad v každé knize citováno, neboť ten pán je původem Skot. Vysoký statný padesátník s interesantně prošedivělým knírem přitahuje pozornost žen i přes tu příslovečně skotskou šetrnost, která se ho drží jako blecha psa nejen v dobách hubených, ale dokonce i v těch časech, kdy se po vzdálené příbuzné stane dědicem jmění, které se vyjadřuje s velmi úctyhodnou řádkou nul.

Andělská Tvář

Jestliže na začátku řeknu, že Troškův dlouho očekávaný film Andělská tvář kdysi u diváků propadl a jeho producent Jiří Pomeje se proto dodnes utápí v problémech a dluzích, čtenáři se asi podiví, proč se tu pouštím do filmových recenzí. Jenomže já chci hovořit o literární předloze tohoto filmu. Jmenuje se stejně, napsala ji litoměřická rodačka Hana Marie Körnerová a u čtenářů musela být úspěšná, protože první vydání pochází z roku 1997 a druhé z roku 2002 - a obě jsou beznadějně vyprodaná. Tu druhou verzi jsem nedávno měla v ruce, potěšilo mně, že na přebalu je stylizovaná scéna z filmu a předmluvu napsal režisér Troška a že na konci je z filmu několik fotografií, takže komu se zfilmovaný příběh líbil, může si jej připomenout. Chápu, že film asi každému zrovna k srdci nepřirostl, ona už samotná volba některých postav byla překvapivá, (například komika Krampola bylo dost těžké vzít v roli oddaného rodinného služebníka) a navíc diváci se dnes většinou pídí po více akčních filmech. Čtenáři však, jak je vidět z výsledku, román popadli. A není divu - dojímavý příběh Charlotty Collierové, která se provdá za krásného hraběte Raoula de Mornay aniž tuší, že je to šílenec a sadista, to je samo o sobě dost nosné téma. A co když se do toho vmíchá ještě druhý bratr, samotářský Filip! Co se Raoula týká, i zmámená Charlotta nakonec musí uznat, že není všechno zlato, co se třpytí a že na první pohled děsivý, zanedbaný a neurvalý bratr Filip může být opravdovou hřivnou, jen si to uvědomit! A název románu? Mnohokrát je v něm zdůrazněno, že "andělskou tvář" obdivoval Raoul na své choti, zároveň však on za tou svojí skrýval to nejhorší. Romantikům příběh k přečtení rozhodně doporučuji!